Toffnere. Proto Rhodan útočí. Je to jediná možnost, jak zachránit Zemi." ;
„Já vím," přiznával Toffner, ale po zbytek dne už zůstal značně zamlklý. •'.,'
> ^ ^
V jeskyni opravdu plál oheň.
Rhog v probleskujícím světle plamenů viděl devět Zaliteranů. Někteří z nich leželi u stěny na přikrývkách, a když se doklopýtal až ke vchodu, napřímili se a vstávali. Někteří seděli přímo u ohně a zvědavě na něj pohlíželi.
„Podívejte, co jsem venku našel," řekl muž, který Rhoga při¬vedl do jeskyně. „Tvrdí, že se čistě náhodou objevil v našem údolí. Je ozbrojenej arkonidským ručním paprskometem. To je podezřelý, co?"
Jeden vousatý Zaliteran pomalu vstal a vykročil k zajatci„Kdo jsi?" zeptal se.
Rhog se opatrně rozhlížel, než odpověděl. Nedokázal si pořád¬ně představit, kam ho náhoda vlastně přivedla. Tohle nevypadalo na normální karavanu. Uprostřed rozlehlé jeskyně stálo cosi po¬divného. Skládalo se to ze dvou Částí z kovového bloku, který vypadal velmi masivně a těžce, a z klece. Vypadalo to skutečně jako klec, ale Rhog na první pohled poznával, že to musí být něco jiného.
„Jsem Rhog z Largu," řekl konečně. „Měl jsem poruchu a mu¬sel jsem pochodovat dvacet kilometrů, až jsem našel vaše údolíNechápu..."
„Z Largu? My jsme taky přijeli z Largu. Jak to, že jsme té nepředjížděli?"